MUŽI JSOU Z MARSU, ŽENY Z VENUŠE:Dum spiro, spero.

ON:

přijdu domů

pustím bednu

a k tomu

vezmu do ruky televizní ovladač

stane se ze mne bezduchý přepínač

myšlenky své nechám tonout v dáli

co víc by jsme si my chlapi přáli

 

ONA:

přijdu domů

už se těším

a k tomu

udělám hezký večer svém muži

jak hezký, to on ještě vůbec netuší

budeme si celý večer povídat

co my ženy můžeme si více přát

 

ON:

v klidu mé myšlenky tonou v dáli

žena chce, abychom si povídali

ach, co jsem já komu udělal

vždyť celý den jsem povídal

proč mě nenechá v klidu vydechnout

proč nejde radši do postele zalehnout

 

ONA:

tulím se vřele k muži svému

co přes den stalo se, sděluji mu

on však mlčí, programy přepíná

proč já se vlastně na něj tak těšila

hezký večer do háje spěje

proč můj milý mě už nemiluje

 

ON:

jak jí mám říct, že chci mít klid

jak jí mám říct, že potřebuji snít

ženu svou strašně moc miluji

copak nestačí, že věnuji se jí v neděli

zase uražené obličeje na mě hází

buduje tím však mezi námi hrázi

 

ONA:

jak mu mám říct, že potřebuji vyslechnout

jak mu mám říct, že se musím nadechnout

nadechnout lásky po které toužím

bez lásky odezev se životem jen ploužím

copak nechápe, že jeho láska nestačí jen v neděli

i přesto ho však bezmezně miluji

 

ON:

uléhám do postele, chce se mi spát

jen hezké sny mají se mi zdát

nemohu usnout, žena má proslov

snad na celý den bylo již dost slov

blázínek si myslí, že jí nemám rád

však musí vědět, že už chci jenom spát

 

ONA:

večer zkažený, snad obejme mě aspoň v posteli

nestačí mi, když objímá mě jen v neděli

zase usíná bez vroucného objetí

mé myšlenky se v tu chvíli rozletí

musím mu říci jak mi to schází

jak přivádí mě do nesnází

 

ON:

ráno se probouzím, cítím se skvěle

láska má tváří se, jako kdyby byla v jiném těle

co jsem jí udělal, to však netuším

zeptat se, ale radši ani nezkusím

chovám se jako by se nic nestalo

toužím jen potom, aby to přestalo

 

ONA:

ráno se probouzím, cítím se špatně

v noci jsem nespala, je mi nějak matně

proč najednou chová se mile

když večer choval se tak shnile

nemám náladu na jeho políbení

kdy pochopí, že večer potřebuji jen trochu pomazlení

 

ON:

odcházím do práce, házím vše za hlavu

už takovou mám od malička povahu

vřelý polibek lásce dám na rozloučení

a těším se na brzké sloučení

bez ní nemohl bych žíti

bez ní nemohl bych býti

 

ONA:

odchází do práce a mě je do breku

nejradši schovala bych se dnes pod deku

polibek letmý na ústa dá mi

a již vzdaluje se mi v nesmírné dáli

je mi vše líto, proč to tak je

opět se ptám, proč mne už nemiluje